Čistí svíčky z včelího vosku vzduch? Uvolňují do prostoru záporné ionty?
Čistí svíčky z včelího vosku vzduch? Uvolňují do prostoru záporné ionty? Po internetu koluje spousta tvrzení, která rádi přejímají výrobci svíček z včelího vosku a to, že svíčky z včelího vosku jsou „přírodními ionizátory“. Tato tvrzení se zakládají na teorii, že svíčky z včelího vosku vyzařují „zápornou ionizaci“. Ta se šíří místností a způsobuje, že tyto záporné ionty na sebe vážou znečišťující látky a alergeny, protože ty jsou nabité kladně. To vše bez seriózních citací či zdrojů. Za prvé, jedním z nejzákladnějších principů fyzikálních zákonů je zachování náboje. Vznik každého záporně nabitého iontu musí být doprovázen odpovídajícím vznikem kladně nabitého iontu. Pokud svíčka vytváří pouze záporné ionty, kam se všechny ty kladné ionty poděly? Buď jsou také vyzařovány (čímž je zcela zmařen účel zvýšení poměru záporných nábojů ve vzduchu), nebo samotná svíčka skončí s obrovským kladným nábojem (který bude přitahovat a neutralizovat všechny záporné ionty ve vzduchu, což opět zmaří účel). Je prostě nemožné, aby svíčka jednoduše uvolnila záporně nabité ionty a tím to skončilo. Konec příběhu? Historie výzkumu prospěšnosti záporných iontů Dobrá, předpokládejme tedy pro účely argumentace, že svíčka skutečně nějakým způsobem přidává do atmosféry záporné ionty. Je to dobře? Podle řady prací, které Krueger a spol. publikovali v letech 1957-1963, pomáhají záporné ionty čistit dýchací cesty v plicích. Andersenova kniha Mukociliární funkce v průdušnici vystavené ionizovanému a neionizovanému vzduchu z roku 1971 však prokázala, že tato tvrzení jsou nepravdivá. Nejenže pečlivě identifikoval nedostatky dřívějších studií, ale provedl rozsáhlou experimentální studii za velmi kontrolovaných podmínek, která prokázala, že neexistuje žádný vztah mezi koncentrací/polaritou iontů a výkonností dýchacích cest v plicích. Přestože byly dřívější práce vyvráceny, dodnes se na ně odkazuje, což je ukázkou ohromující konfirmační zaujatosti. Distribuce iontů Je to ještě horší. V důsledku radioaktivního rozpadu a kosmického záření vznikají ve vzduchu neustále nové páry iontů (tj. jeden záporný a jeden kladný), a to rychlostí 5-10 párů iontů na krychlový centimetr za sekundu. Tyto ionty neustále rekombinují, protože se přitahují kvůli opačným nábojům. Vysoká úroveň znečištění změní většinu iontů na nabité částice nebo těžké ionty, avšak bez preference obou polarit. Od 30. let 20. století je známo, že koeficienty přilnavosti záporných a kladných iontů, které se vážou s částicemi aerosolu, jsou téměř stejné, což vede k tomu, že populace částic aerosolu je víceméně rovnoměrně rozdělena mezi záporné, kladné a neutrální částice. To platí při středních úrovních znečištění. Při velmi vysokých koncentracích aerosolů není dostatek iontů, které by aerosolové částice nabily, a převažují neutrální částice. Tato měřená a kontrolovaná vědecká data jsou opět zcela v rozporu s tvrzeními na stránkách obchodů s včelím voskem. Odkud pochází tvrzení, že všechny znečišťující látky jsou kladně nabité? Jak vůbec dává toto tvrzení smysl? Stojí za zmínku, že plamen svíčky skutečně vytváří ionizaci, i když s vyrovnanými kladnými a zápornými náboji (jak to vyžadují základy fyziky). K tomu dochází ve znatelné míře pouze v plameni o teplotě vyšší než 1500 °C; plamen svíčky má teplotu blížící se 1100 °C. Kromě toho ionty rychle rekombinují, jakmile opustí plamen, svíčka v rohu místnosti nemůže nijak významně ovlivnit neustálou tvorbu a rekombinaci iontů probíhající ve zbytku místnosti. I svíčky z včelího vosku jsou malé spalovny, na ty z parafínu však nemají Na obranu svíček je třeba říci, že se jedná o malé miniaturní spalovny, které do plamene nasávají čerstvý, případně prašný a znečištěný vzduch. Je logické, že se tyto škodliviny přemění na neškodný CO2 a H2O. Nepodařilo se mi však najít žádný důkaz, že by tento efekt měl nějaký znatelný vliv na úroveň znečištění, ani vysvětlení, proč by k tomu měly být svíčky z včelího vosku obzvlášť dobré. Kdyby to byla pravda, jistě by existovaly vědecké práce, které by to potvrzovaly, a výrobci svíček ze včelího vosku by byli první, kdo by se na tento výzkum hrdě odvolávali. Tato tvrzení jsou mnohem snáze ověřitelná než tvrzení o ionizaci. Místo toho se však nepřímo odvolávají na práce z 50. let minulého století, které byly již dávno vyvráceny. Proti samotným svíčkám z včelího vosku se nedá nic namítat. Pokud si koupíte svíčky ze včelího vosku z místních zdrojů, dostanete něco, co krásně voní, má vysokou estetickou hodnotu, (zřejmě) vydrží mnohem déle, nemá obrovské ekologické dopady a vaše peníze jdou včelaři, nebo řemeslníkovi, místo zámořskému petrochemickému konglomerátu, či obchodní korporaci. Svíčky ze včelího vosku můžeme považovat za udržitelné. Všechny tyto plusové body jsou dost na to, abychom nemuseli požívat absurdní tvrzeními o ionizaci. Mimořádná tvrzení si žádají mimořádné důkazy. Zdroje na internetu, které vykládají o zvláštních ionizačních vlastnostech svíček z včelího vosku, jsou do jednoho mimořádná tvrzení a neopírají se o žádné mimořádné důkazy. Svíčky ze včelího vosku mají dostatek předností na to, abychom nemuseli utvářet mýty na pseudovědeckých základech. Tento text je z velké části založen na práci Are Ions Good for You? (viz citace), která je krásným výkladem skutečné vědy o ionizaci a znečištění ovzduší. Použité zdroje:Niels Jonassen, MSc, DSc, https://incompliancemag.com/are-ions-good-for-you/Niels Jonassen, “Ions” in Mr. Static, Compliance Engineering 16, no. 3 (1999): 24–28.Niels Jonassen, “Neutralization of Static Charges by Air Ions: Part I, Theory” in Mr. Static, Compliance Engineering 19, no. 2 (2002): 28–31.Niels Jonassen, “Neutralization of Static Charges by Air Ions: Part II, Experimental Results” in Mr. Static, Compliance Engineering 19, no. 4 (2002): 22–27. H Israël, Atmosphärische Elektrizität (Leipzig, Germany: Springer Akademische Verlagsgesellschaft, 1957).AP Krueger and RF Smith, Proceedings of the Society of Experimental Biology 96 (1957): 807–809.AP Krueger, PC Andriese, and S Kotaka, International Journal of Biometeorology 7 (1963): 3–16.I Andersen, Mucociliary Function in Trachea Exposed to Ionized and Non-Ionized Air (Aarhus, Denmark: Akademisk Boghandel, 1971).RJ Reiter, Journal of Geophysical Research 90 (1985): 5936–5944.
